Hamlet – Být či nebýt

Monolog, který získal světový věhlas

Kdo by neznal slavný monolog prince Hamleta „Být či nebýt“, někdy ve znění „Být nebo nebýt“? Hamlet touží po okamžité pomstě za smrt svého otce a zamýšlí se nad otázkou smrti, sebevraždy, lidských bolestí a nespravedlností v životě. Uvažuje nad příčinami a důsledky msty. Dospívá ale k názoru, že alternativa života je mnohem horší pomsta než vysvobozující smrt. Jeho slova však slyšel král Claudius, který je jeho monologem znepokojený. Po monologu se Hamlet obrací na Ofélii a vedou spolu dialog plný vzájemného nedorozumění.

Pokud jste neměli tu čest poslechnout si Hamletův monolog, přinášíme vám jeho citaci:

HAMLET: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin.

(Williame Shakespeare: „Hamlet“ Praha Knižní klub 2002, III. 1. Str. 66, překlad Martin Hilský)